Městys Žehušice
Městys Žehušice
  •   Úřad městyse:
    Žehušice Hlavní 107, 285 75 Žehušice
  •   Telefon/mobil:
    +420 311 249 010, 725 423 531
  •   Úřední hodiny:
    Pondělí: 08:00-11:00, 13:00-16:00
    Středa: 08:00-11:00, 13:00-16:00

Poslední požadavek občana bude vyřízen v 15:45 hodin.

Významné osobnosti

Jan Václav Stich (28. 9. 1746 – 16. 2. 1803)

Jan Václav StichNarodil se v žehušickém zámku a byl pokřtěn jménem Jan Nepomucký Václav. Jan navštěvoval místní školu, kde učili Jan Helich a Jan Kladívko, oba dobří hudebníci. Janovi se zalíbila hra na lesní roh a začal se na něj učit. Podnět získal zejména od svého učitele Jana Vocáska, kterého v krátké době ve hře předstihl. Učitel uvědomil tehdejšího držitele panství hraběte Jana Josefa z Thunu a Hohensteinu, velikého podporovatele všech umění. Ten se J. V. Sticha ujal a poslal jej za své útraty k tehdejším slavným mistrům, aby se zdokonalil ve hře na lesní roh, k Josefu Matějkovi v Praze, pak k Šindelářovi do Mnichova a k Antonínu Hamplovi a Karlu Houdkovi do Drážďan. Poté se vrátil J.V. Stich ke svému příznivci a pánu, hraběti Janu Josefovi z Thunu a Hohensteinu, do jeho hudebního sboru.
Jeho umělecké touze byl okruh v Žehušicích příliš malý, a proto po krátkém pobytu prchl tajně do ciziny. Jelikož bez svolení jako poddaný své vrchnosti utekl, za což by ho byl přísný trest stihl, přijal jméno Giovanni Punto. Pod tímto jménem koncertoval po všech evropských zemích s velikým úspěchem.
Roku 1781 vstoupil Stich do služeb biskupa würzburgského jako dvorní hudebník. Po roce 1782 přijal místo koncertního mistra u hraběte d´Artois (později krále) v Paříži. Zde napsal Hymnu na Svobodu, své první vokální dílo pro mužský sbor a orchestr. Když vypukla velká revoluce ve Francii, přijal Stich na čas místo dirigenta v divadle des Variétés amusantes.
Roku 1799 navštívil opět vlast a Prahu, kde se nějaký čas zdržel. V Praze koncertoval ve Stavovském divadle s ohromným úspěchem. Odtud odjel do Vídně, kde se spřátelil s velmistrem hudby Beethovenem, jenž pro něho napsal překrásnou sonátu pro lesní roh s průvodem klavíru, opus č.17.
V roce 1802 navštívil s virtuosem na klavír Janem Ladislavem Dusíkem Čáslav, kde spolu koncertovali. Z Čáslavi přišel do Žehušic navštívit své dosud žijící příbuzné. Také se dochovaly zápisy o narození devíti Stichových dětí, z nichž pět velmi záhy zemřelo. Při návštěvě J.V.Sticha se teprve Žehušičtí dozvěděli, že koncertoval v Anglii, Portugalsku, Španělsku, Švédsku, Norsku, Holštýnsku, Prusku, Sasku, Bavorsku, Itálii, Francii a svá tvrzení doložil vyznamenáními a pochvalnými uznáními od panujících knížat a panovníků. Ze Žehušic mínil se zase vrátit přes Prahu do Paříže. V Praze však těžce onemocněl v hostinci „U Arciknížete Karla“ na Malé Straně a zemřel dne 16. února 1803. Byl s velkou slávou pohřben na hřbitově malostranském a k jeho poctě bylo v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně poprvé provedeno Mozartovo Requiem. J.V.Stich byl nejen slavným virtuosem na lesní roh, ale i velmi plodným hudebním skladatelem. Jeho nejznámější skladba na lesní roh je 5. koncert F-dur pro lesní roh. Na jeho počest se od roku 1983 v Žehušicích pořádá každoročně Festival J.V.Sticha Punto – Slavnost lesního rohu. V roce 1997 propůjčilo ministerstvo školství žehušické škole název Základní škola Jana Václava Sticha-Punto.
Zásluhou Františka Nováka, Jindřicha Strnada a Josefa Khyna došlo k zasazení pamětní desky na rodném domě J.V.Sticha, na starém zámku nad hlavní branou. Deska byla slavnostně odhalena 21.června 1931 a autorem byl sochař Karel Borovička z Čáslavi.

František Novák (18. 12. 1867 – 2. 12. 1943)

František NovákNarodil se v Moravanech, v Potěhách navštěvoval Obecní školu a pak byl dán do německé školy v Rudolfheimu až do července r. 1880. Poté následovala až do r. 1884 německá reálka v Sechshause u Vídně. Po ukončení studia v zahraničí studoval ještě čtyři roky v Kutné Hoře na českém ústavu pro vzdělání učitelů. Po maturitě působil jako zatimní učitel ve Vojslavicích, Vlkanči, Vrdech a 31.12.1891 nastoupil do Obecné školy v Žehušicích jako zatimní učitel a roku 1892 složil zkoušky způsobilosti pro vyučování na Obecních školách a od 30.8. 1893 se stal definitivním učitelem v Žehušicích. V březnu 1916 byl František pověřen správou školy a v prosinci jmenován zatimním řídícím učitelem.
V době 1. světové války se zasloužil mimo jiné o záchranu píšťal varhan místního kostela sv. Marka. Od roku 1922 - 1940 vedl František také obecní kroniku a do 31.1.1928 působil v žehušické škole. Po 40 letech učitelování odešel na vlastní žádost na odpočinek. Téměř 40 let také působil jako knihovník obecní knihovny a ovládal i dovednosti varhaníka. Dále se věnoval vlastivědné práci a jejím výsledkem se stala kniha Dějiny městyse Žehušic. Ještě před jejím vydáním byl František 5.11.1932 jmenován čestným členem archeologického muzejního spolku Včela v Čáslavi za zásluhy o historickou a archeologickou vědu. 8.12.1932 byl zvolen předsedou žehušického vzdělávacího spolku „Svatopluk Čech“. 2.12.1943 zemřel a byl pochován do rodinné hrobky v Žehušicích.

Josef Khyn (14. 2. 1884 - ?)

Josef KhynNarodil se přímo v Žehušicích a byl jejich nejvýznamnějším mecenášem. Jako malý chlapec navštěvoval místní obecní školu a roku 1895 přešel na osmileté gymnázium do Čáslavi. Po maturitě učil v Obecné škole v Horce. Po návratu z vojny pracoval jako úředník na zemském výboru v Praze.
V roce 1914 byl odveden jako záložní důstojník a narukoval k rakouskému pěšímu pluku do Tarnopolu v Haliči. Po bitvách u Ravy a Přemyšlu byl jeho pluk dvakrát zničen a znovu doplněn a po třetím náporu ruské armády byl Josef i s oddílem 28.12.1914 u Tarnova zajat a převezen do Tlumeni na Sibiř. Zde se přihlásil r. 1916 do československého odboje. Josef se staral o povznesení ducha zajatců hudbou a zpěvem. Zpíval, hrál, dirigoval, instrumentoval, psal partitury, skládal sbory a zpěvohry.
Od roku 1917 – 1919 působil ve finančním odboru Národní rady a byl jmenován náčelníkem evidenčního oddělení finančního odboru vrchní kontroly, dále působil jako správce filiálky finanční správy československých legií v Praze. Po zrušení filiálky byl Josef ustanoven náměstkem přednosty finanční správy. 1.4.1921 byl Josef přeložen do zálohy v kategorii důstojníků účetní kontroly. Potom se věnoval Legiobance, kde mimo jiné dirigoval 32 členný orchestr a 36 členný pěvecký sbor a také dosáhl hudebního vzdělání ukončeného státní zkouškou na konzervatoři. V červnu 1933 se stal vrchním ředitelem Legiobanky. V Praze založil spolek Kroužek rodáků a přátel Žehušic. Sám na svůj náklad dal pořídit pamětní desku J.V.Stichovi. Dále se finančně podílel na vystavení pomníku padlým v Žehušicích. V roce 1932 byly jeho zásluhou vydány Dějiny městyse Žehušic a v témže roce byl jmenován čestným občanem Žehušic. Josef také hodně podporoval místní obecnou školu a pořídil jí na vlastní náklady rozhlasový přijímač a přispíval 1x ročně na žákovské akademie.
Za 2. světové války byl Josef internován v koncentračním táboře Terezín, kde znovu organizoval se spoluvězni hudební činnost. Údaje o zbytku jeho života od té doby nejsou bohužel již známy.

MUDr. Jarmil Věšín (7. 5. 1858 – 12. 9. 1932)

MUDr. Jarmil VěšínNarodil se ve Spáleném Poříčí u Plzně, kde trávil své dětství a po Obecné škole přešel na akademické gymnázium v Praze. Po maturitě studoval lékařství na Universitě Karlově a roku 1883 byl promován na doktora všeobecného lékařství. Krátce působil ve Stupně-Březových Horách u Příbrami, odtud přešel jako lékař do Bras u Slaného.
Místo panského lékaře v Žehušicích nastoupil 23.9.1885. Zprvu bydlel v panské chaloupce
č. 24 a od roku 1890 se stal obvodním lékařem. V červnu 1895 se Jarmil přestěhoval do domu č. 136 a toho roku se oženil s Emilií Rumlovou ze Zaříčan, se kterou měl čtyři děti. V roce 1904 koupil od Meislových dědiců dům č. 53 a nastěhoval se do něj.
MUDr. Jarmil Věšín zasvětil svůj život vědě a intenzivně se věnoval odborné lékařské literatuře. Pomáhal trpícím lidem a jeho pomoc vyhledávali pacienti z širokého okolí. Jarmil byl také členem obecního zastupitelstva a místní školní rady. Divadelní spolek, existující od r. 1868, přeměnil na vzdělávací spolek „Svatopluk Čech“ a byl zvolen jeho předsedou. Roku 1910 se stal čestným občanem Žehušic. V roce 1919 stál Jarmil u zrodu žehušického Sokola a byl zvolen jeho předsedou. Jarmil měl velkou zásluhu o obecní knihovnu a daroval jí přes 300 knih historického a zábavného charakteru.

Josef Kaunický (8. 8. 1820 – 22. 12. 1908)

Josef KaunickýNarodil se v Černínách u Zbraslavic. Již od dvou let byl v opatrování svého dědečka, od kterého získal hlavní základy svého vzdělání. Roku 1827 si otec Jan vzal zpět syna do výchovy sám a v té době koupil v Žehušicích domek č.14. Roku 1834 se Josef Kaunický začal učit truhlářem v Žehušicích. Roku 1839 šel Josef jako vyučený truhlář na zkušenou do Vídně, kde se v soukromé škole u profesora Pauera učil kreslení a zároveň se po večerech učil i technickému kreslení od p. Kedlera. Roku 1840 vstoupil Josef do praxe k mistru staviteli pian. Roku 1844 jako zručný a vysoce kvalifikovaný dělník začal pracovat u Josefa Fritéze, kde se prováděla anglická a francouzská mechanika pian. Roku 1846 odešel do Budapešti do továrny na stavbu pian, která vynikala zvláštní dovedností, jak správně určit mensuru strun, jejich délku a místo, na které má správně uhodit kladívko klávesy. Rok před tím nechal Josef postavit svým zesnulým rodičům v Žehušicích hrobku a domek prodal. Roku 1848 dokonce pracoval v Issermannově továrně na piana v Hamburku. Roku 1850 odjel pracovat do Londýna, kde se mu otevřely nové možnosti. Působil zde čtvrt století jako stavitel pian. V londýnských muzeích často navštěvoval různé přednášky a probudil se u něho zájem o přírodopisné sbírky. Nakupoval různé vycpaniny a preparáty. Roku 1857 dosáhl nejvyšších ocenění a jeho výrobky byly odměněny zlatou medailí na londýnské výstavě a po pěti letech bronzovou medailí od samotné královny Viktorie.
Roku 1875 se vrátil Josef do vlasti, usadil se nejprve v Praze. Svou sbírku v hodnotě 160 000 Kč nabídl obci Žehušice. Bohužel obec sbírku odmítla, protože neměla vhodné místnosti ani peněžní prostředky, ze kterých by platila správu. Roku 1881 byla sbírka Josefa Kaunického nabídnuta městu Čáslav, které ji přijalo a uložilo na radnici. Roku 1884 byla postavena muzejní budova za pomoci čáslavské záložny. V muzeu pro sbírky bylo vyčleněno 1. patro se 40 vitrínami a Josef neustále sbírku rozšiřoval. Roku 1892 poslal novou sbírku, která obsahovala 1532 předmětů.
Josef Kaunický žil v Čáslavi 25 let a od roku 1895 se staral o muzejní sbírky, neboť bydlel v budově muzea. Bohužel téhož roku voda z promáčeného stropu poškodila spoustu předmětů a Josef v tomto roce i ohluchl. 30. května 1897 byl jmenován čestným členem čáslavského spolku Včela. Kaunický již zesláblý a nemocen dožil u svých příbuzných v Žíšově u Uhlířských Janovic, kde 22. prosince 1908 zemřel. Pohřeb do hrobky k rodičům na hřbitov v Žehušicích vypravilo město Čáslav dne 25.12.1908.

Jindřich Strnad (11. 11. 1865 – 10. 9. 1930)

Jindřich StrnadNarodil se v Praze, ale v Žehušicích trávil jako malý chlapec všechny prázdniny a později v dospělosti se do Žehušic rád vracel trávit svůj volný čas. Studoval v Praze a po maturitě se věnoval hudbě. Za studií se věnoval hře na housle a klavír a na konzervatoři si vybral hru na harfu. Ve studiích hudby pokračoval v Berlíně. Po vojně se stal členem orchestru divadelního ředitele Pištěka v Plzni. Dále byl ředitelem pěveckého spolku Hlahol a prvním sbormistrem „Smetany“. Také nějaký čas působil jako profesor zpěvu na první české reálce v Plzni a posléze byl kapelníkem plzeňského městského divadla. Jako koncertní mistr na harfu působil v orchestrech velkých divadel v Berlíně, Olomouci, ve Lvově, v Kyjevě, ve Vratislavi, v orchestru Národního divadla v Praze, v České filharmonii, jejímž byl spoluzakladatelem a současně i dirigentem. Koncertoval také s Janem Kubelíkem v Londýně a dokonce zkomponoval několik drobnějších skladeb.

Městys

KALENDÁŘ AKCÍ

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20
1
21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Mapový portál

Mapový portál

Videa

videa

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
slabý déšť 7 °C 2 °C
středa 20. 3. jasno 10/0 °C
čtvrtek 21. 3. jasno 10/1 °C
pátek 22. 3. zataženo 13/3 °C

Partneři, svazky, projekty