Úřad městyse Žehušice Hlavní 107
285 75 Žehušice
starosta: Josef Hrubeš
IČ: 00236683
Poslední požadavek občana bude vyřízen v 15:45 hodin.
V písemných zprávách se objevují Bojmany poprvé v roce 1257, kdy se podle Bojman jmenovali vladykové Sulislav a Bohuslav z Bojman. Od roku 1310-1322 vlastnil Bojmany Vesel. Po něm byli zdejší vlastníci většinou kutnohorští měšťané – zbohatlí horníci, a to až do r. 1424, kdy horník Fryduš zapsal vesnici jako dluh Janu Chotouňovi z Nestajova, majiteli žehušického panství. S tímto panstvím byly spojeny osudy Bojman až do roku 1848. Protože až do 15. století byly Bojmany samostatným statkem, vybudovali si zde jeho původní majitelé tvrz a roku 1364 zde nechali vybudovat farní kostel. Poté, co se staly Bojmany součástí panství Žehušice, přestala sloužit bojmanská tvrz svému původnímu účelu a pustla. Kostel se stal filiálním a začal chátrat, až byl roku 1823 jako zcela zpustlý zbourán. Jeho zvony a náhrobníky z okolo ležícího hřbitova byly přeneseny do žehušického kostela a na zdejší hřbitov.
Bojmany se začaly postupně po roce 1880 vylidňovat a úbytek obyvatel se výrazně zrychlil po 2. sv. válce. Dnešní zhruba stovka obyvatel je třetinou počtu obyvatel 2.pol. 19. století. Ani po stavební stránce nebyl vývoj Bojman příliš výrazný. Více se začalo v Bojmanech stavět až v meziválečném období. Po roce 1948 však začal počet domů v obci klesat a v posledních desetiletích je značná část bojmanských usedlostí využívána k rekreačním účelům. Bojmany patřily k obcím se spíše menšími usedlostmi a řada rolníků v meziválečném období získala příděl bývalé panské půdy z pozemkové reformy.
Až do roku 1960 byly Bojmany samostatnou obcí. Poté byly začleněny do Žehušic, jejichž součástí jsou dodnes.
Tůň pod Bojmanským jezem ukazuje rozsah erozní činnosti Doubravky. Koryto Doubravky se i v historické době „stěhovalo“. Náplavy Doubravy dosahovaly často výše 4 až 5 metrů a je pravděpodobné, že pod sebou pohřbily pozůstatky pravěkého osídlení Podoubraví. Dnes totiž archeologické nálezy z Podoubraví chybí. V Polabí byla odhalena archeology pravěká osídlení pod až 10 metrovými náplavami Labe.
Jedná se o jediný akvadukt v širokém dalekém okolí. Voda v náhonu mimoúrovňově křižující Vlačický potok směřovala do dnes vypuštěného rybníka Kravince tvořícího jádro žehušické obory a potom dále na žehušický mlýn. Dubové fošny, kterým odpovídal místní název vantroky sice již nahradil v 50. letech beton, ale svoje kouzlo si vantroky ponechaly dosud.
Bojmanská zvonička patří k těm moderním, byť pochází z meziválečného období. Byla zhotovena již z ocelových profilů, tradiční tvar si však podržela. Zvoničku doplňuje kříž s Kristem. O smyslu pro detail meziválečných obyvatel Bojman svědčí zdobné betonové sloupky ohrádky kolem zvoničky.
Tímto náhonem nebo snad starým korytem řeky Doubravky byla napájena soustava rybníků táhnoucí se od Bojman až do Sulovic. Rybniční soustava žehušického panství byla největší na okrese Kutná Hora. Dnes po ní není bohužel ani památky.
Jedná se o tradiční vesnickou usedlost. Oproti meziválečnému období, kdy byla postavena, byla rozšířena pouze o předsíň. Netypická je i obytná místnost v kratším traktu. Naopak tradiční je drobnější hospodářská stavba ve dvoře. Takto vypadalo standardní meziválečné období.
Jedna z největších bojmanských usedlostí. O rozsahu zemědělské výrobu svědčí nejprokazatelněji veliká dvojčatná stodola. Vlastní obytný dům je z meziválečného období. Slunce ve štítě ukazuje letitou popularitu této typicky empírové ozdoby. Smysl pro estetiku dokazují i ozdobné větrací otvory stodoly.
Usedlost čp. 48 ukazuje názorně průnik městského bydlení na vesnici již v závěru meziválečného období. Zde se nejvíce odráží ve tvaru oken, předsíni i v celkové „parkové“ úpravě usedlosti, kde hospodářské části budov byly zatlačeny co nejdále od obytné části.
Kamenná budova se zbytky kdysi hodnotných ozdob z období historických slohů druhé poloviny 19. století, jejichž obdobu bychom našli v Žehušicích. Ukazuje, že šlo o veřejnou budovu, nikoliv o běžnou usedlost. Zde bývala bojmanská škola. Zezadu je dodnes vidět, kde měl zdejší učitel své hospodářství. Před školou býval až do poválečných let rybník, dnes z něj již nic nezbylo, jen nezastavěná plocha.
Umístění této budovy postavené v historizující podobě po polovině 19. století v oboře napovídá, že půjde o hájovnu. Až do druhé poloviny 19. století jich byla na žehušickém panství celá řada, zrušením polních honiteb roku 1865 však ztratily své opodstatnění a část z nich zanikla. V lesních honitbách se však většinou dožily dnešních dnů. Takto citlivě opravená je však výjimkou.
Nápadný vršíček nad zákrutem Doubravy od ostatních usedlostí oddělený hlubokým příkopem zavezený v místě příjezdu do usedlosti. Místní označení „na zámku“ napovídá, že usedlost nestojí na jen tak ledajakém místě, ale na troskách bojmanské tvrze, která zanikla již na sklonku středověku.